Betonování v létě

Z hlediska výroby, dopravy, pokládky a ošetřování betonu v létě můžeme považovat za extrémní podmínky takové, kdy teplota vzduchu vystoupí nad +25 °C při vlhkosti vzduchu pod 40 %. Betonování v těchto podmínkách si vyžaduje aplikaci vhodných technologických opatření, která eliminují nepříznivý vliv takových podmínek na kvalitu a trvanlivost betonových konstrukcí.

Ve výše popsaných podmínkách dochází k rychlému odpařování vody z čerstvého betonu už během dopravy a hlavně po jeho uložení do konstrukce. Vyšší teploty urychlují chemické reakce způsobující tuhnutí a tvrdnutí betonu, které souhrnně nazýváme hydratace cementu. Odpařování vody a rychlejší hydratace vede k rychlejší změně konzistence a tím i změně doby zpracovatelnosti čerstvého betonu. V praxi se tento problém často řeší přidáním dodatečného množství vody do betonu. Tím je sice možno prodloužit dobu zpracovatelnosti čerstvého betonu, ale zároveň je třeba mít na paměti, že může dojít ke snížení pevnosti až o několik tříd a k celkovému zhoršení vlastností betonu, např. ke snížení modulu pružnosti, většímu smršťování, nevhodnému dotvarování, nižší vodotěsnosti, mrazuvzdornosti a tím i trvanlivosti.

Dodatečné přidání vody do betonu je jedním z největších "hříchů", který je možné na betonu spáchat. Pokud dojde k vysušení povrchové vrstvy, neprobíhá hydratace v optimálních podmínkách a dochází ke smršťování a vzniku trhlin. Povrchová vrstva takového betonu má podstatně horší vlastnosti než jádrový beton a zpravidla po první zimě dochází k jeho destrukci. Také ukládání čerstvého betonu pomocí vibrátoru by mělo být ukončeno do začátku tuhnutí, jinak dojde k porušení vazeb na rozhraní cementového tmelu na kamenivu a výztuže, což logicky povede k nižší pevnosti a trvanlivosti betonu. Pomalejší změny konzistence lze dosáhnout vhodným složením betonu, a to zejména použitím např. zpomalujících či superplastifikačních přísad.

Doporučené dávkování zpomalujících přísad:

Optimální hydratace betonu lze dosáhnout také kropením. Na vodu použitou při kropení (mlžení) betonu jsou kladeny stejné podmínky, jako na vodu záměsovou. Ošetřovací voda by neměla mít výrazně odlišnou teplotu od povrchu betonu (o více než 10 °C), aby nedocházelo v důsledku napětí od prudkých změn teploty k poškození svrchní vrstvy.

U zavlhlých (S1) a měkkých (S2) směsí tato doporučení platí v daleko větší míře. Při nízkém vodním součiniteli může dojít k vysušení (zprahnutí) během několik desítek minut (někdy už během dopravy). Minimální délka ošetřování betonu je limitována dosažením jeho alespoň 50% pevnosti.

Při teplotách nad +35 °C nedoporučujeme betonovat povrchy, které zůstanou konečné.

Na závěr je třeba zdůraznit, že přidáním vody do betonu na stavbě na základě požadavku zákazníka zaniká záruka na dodaný beton!